David na Dobříši

Dost dobrodružná dorostová dovolená s dávným drsňákem Davidem - tak zněl podtitul letošní podzimní výpravy, která proběhla v datu 27.-31. října jak jinak než na Dobříši. Z původních dvaadvaceti dětí nakonec vlivem říjnových rým a kašlů odjelo sice "jen" 16, počet vedoucích zato s ubývajícími dětmi a dny do výpravy stoupal - a to je v zásadě dobrá zpráva. Nakonec se nás na výpravě prostřídalo v různých kombinacích šest: kromě mě Hana Bedrníková, Mája Hunalová, Anička Gwen Procházková, Kuba Odlas a Jarda Pechar. Všem patří srdečný dík za přípravy i akčnost během výpravy! Kromě toho patří díky i Ádě a Tomáši Bedrníkovým za nezištnou asistenci s jídlem, přivezením batohů a nakonec také obligátní poděkování Pánu Bohu za ochranu a radost, kterou jsme mohli na výpravě zažít. 

Jak je již z názvu patrné, věnovali jsme se především příběhům krále Davida, a tak děti po celou dobu získávaly davidovské dukáty. Hned na počátku museli účastníci najít Betlém a v něm všechny Jíšajovy syny (a dvě dcery!). Podle nich se pak pojmenovaly obě královské družinky - Růžové Serúji a O. S. E. M. (co je to za zkratku, na to se nás raději neptejte, vžil se pro ně každopádně název Oslíci). Nechybělo ani pomazání Samuelem (co na tom, že Samuelův olej voněl spíše po levanduli a byl určen úplně pro všechny, kteří přijeli... :-)). 

Společně s Davidem se naučily děti chválit na strunný nástroj - nerozveselovaly ale Saula na citeru, nýbrž skládaly oslavné písně na vedoucí a učily se na ukulele, kterých jsme měli zásluhou dětí, vedoucích i úctyhodné sbírky bratra faráře mraky. Prožili jsme však také společně hořké zjištění, že po zabití Goliáše Saul zahořkl natolik, že se pokusil zabít Davida i jeho věrného přítele a svého syna Jónatana. Měli jsme sice s sebou opravdové kopí, uchýlili jsme se ale raději k vlaštovkám. 

Bylo ovšem třeba dát se před Saulem na útěk - a tak jsme se vydali směrem na Starou Huť. Ráno bylo vcelku mrazivé, zpříjemnila nám ho však zastávka v památníku Karla Čapka, kde jsme se ohřáli, prohlédli si Čapkovu pracovnu a další artefakty a po filmu a krátkém povídání se vydali dále. 

Další náročná zkouška nás však čekala před dobytím města Keíla, obsazeného Pelištejci. David se Hospodina dvakrát dotazoval, zda se má pokusit město osvobodit, a dvakrát byl povzbuzen. I my se, tímto povzbuzeni, vydali do trosek starého mlýna Plechhamr. Pelištejci jsou však evidentně opravdu ti, kdo pálí mosty, a tak jsme si museli lávku přes náhon postavit sami. Zvládli jsme to úspěšně, dobyli Keílu a rádi se pozdravili s náhodně procházející partou trempů - a během krátkého rozhovoru zjistili, že jeden z nich je katolický kněz, a proto nejsou překvapeni bandou dětí házejících po sobě míčky uprostřed lesa a vedoucími, kteří je povzbuzují slovy: "Bijte Pelištejce!" :-) 

Davidovská výprava se zkrátka až na několik málo detailů (lehce polní podmínky kuchyně :-)) vyvedla. Odměnou pro děti byl poslední večer u táboráku, během něhož si mohly za dukáty nakoupit kořist rozmístěnou po farní zahradě. Odměna pro vedoucí však teprve čekala - staly se jí nedělní rodinné bohoslužby vedené naším bratrem farářem, během nichž se děti Dobříšským ukázaly v tom nejlepším světle, směle rekapitulovaly Davidův příběh, hlásily se snad úplně všechny a vedoucí měli možnost jen tiše pozorovat, že nakonec všechno není jen marnost nad marnost... 

PK

Více fotek zde.